Na vzniku otitidy se podílí celá řada faktorů:
- v prvé řadě je to vlastní morfologie ušního kanálu a boltce (dlouhý ušní kanál u německých ovčáků, převislý boltec u kokršpanělů, srst ve zvukovodu u yorkshirských teriérů)
- klimatické podmínky (zvýšená teplota, vlhkost a srážky) se uplatňují nejčastěji v létě a na začátku podzimu
- nevhodná péče a léčba
- obstruktivní procesy, které ovlivňují mikroklima ve zvukovodech (nádory, polypy, zduření zvukovodu)
- cizí tělesa (trávy, chlupy atd.)
- parazité (Otodectes, Sarcoptes, Demodex)
- přecitlivělost - hypersensitivita a to především atopie
- poruchy keratinizace a endokrinopatie (onemocnění štítné žlázy, nadledvinek, dysbalance pohlavních hormonů, poruchy tvorby kožního mazu)
- poruchy imunitního systému
Bakterie a kvasinky zánět pouze udržují a jen málokdy jej primárně způsobují. To je důležité si uvědomit především u opakujících se otitid. Pokud je to možné, je dobré pátrat po příčinách a snažit se vyhnout nadměrnému používání léčiv.
Štítná žláza se u psa a kočky nachází po stranách průdušnice a produkuje tři základní hormony: L-tyroxin (T4), L-trijodtyronin (T3) a kalcitonin.
Základní účinky tyroxinu a trijodtyroninu:
zvyšují využitelnost kyslíku ve tkáních
stimulují tvorbu tepla
zvyšují počet červených krvinek a jejich funkci
stimulují vstřebávání jednoduchých cukrů ze střeva
podporují růst kostí
zvyšují sekreci mléka
ovlivňují strukturu, funkci a imunitu kůže
Vylučování těchto hormonů do krve je regulováno hormonem TSH, který se vytváří v adenohypofýze (přední lalok podvěsku mozkového).
Hypotyreóza
Podstatou tohoto onemocnění je nedostatek hormonů štítné žlázy. V 95 % případů se jedná o autoimunitní proces, kdy dochází k destrukci tkáně žlázy. Ve zbylém procentu se jedná o nádorový proces hypofýzy.
Plemenná predispozice bývá u zlatých retrívrů, dobrmanů, jezevčíků, německých ovčáků, rotvajlerů a dalších.
Onemocnění se nejčastěji začíná projevovat ve středním věku. Pes bývá unavený, má nechuť k pohybu, vyhledává teplo, má sníženou chuť k jídlu nebo je obézní, u fen se prodlužuje interval mezi háráním, u samců pozorujeme ztrátu libida.
Podezření na hypotyreózu máme nejčastěji při opakovaných onemocnění kůže. U psů pozorujeme suchou, lomivou srst, zvýšené celkové línání nebo vypadávání srsti pouze na určitých místech, nedorůstání srsti po ostříhání, zdrsnělá a suchá kůže, špatné hojení ran, snadné poškození kůže, opakované záněty zvukovodů.
Méně často dochází i ke změnám na očích. Hypotyreóza se může podílet na vzniku korneální lipidózy, vředu na rohovce, zánětu duhovky nebo sekundárního glaukomu.
V krevních testech zaznamenáváme pokles červených krvinek a zvýšení hladiny lipidů.
Nedostatek hormonů se projevuje i na srdci. Dochází ke zpomalení srdeční akce (bradykardii).
K diagnostice hypotyreózy využíváme krevních testů, kdy sledujeme hladinu některého z hormonů štítné žlázy a hormonu TSH.
Klinické vyšetření má také svou nezastupitelnou roli. 30 – 50 % hypotyreózních psů má hladinu tyroxinu normální a naopak u 20 % psů s normální aktivitou štítné žlázy může být hladina nízká. Např. u chrtů jsou hladiny celkového tyroxinu běžně nižší než u jiných plemen. Proto je důležité po nasazení léků sledovat klinickou odezvu u pacienta a pravidelně stanovovat hladiny hormonů v krvi. Produkci tyroxinu a méně trijodtyroninu ovlivňují také léky nebo zánětlivé stavy.
Hypotyreóza je bohužel stále častějším problémem nejen lidí, ale i psů. Při včasné diagnostice a správně vedené terapii však můžeme pacientům výrazně pomoci a zlepšit jejich zdravotní stav.
Hot spot nebo-li pyotraumatická dermatitida je rychle se vyvíjející kožní zánět, se kterým se setkáváme velmi často v létě a na podzim. Vzniká jako komplikace např. po bleším kousnutí, pokousání jiným psem nebo při zánětech zvukovodu. V teplém a vlhkém počasí jsou ideální podmínky pro rychlé pomnožení bakterií a kvasinek. Během velmi krátké doby začne poraněné místo hnisat, mokvat a svědit. Pes si nenechá na zanícenou kůži sáhnout a ošetření je pro něj velmi bolestivé.
Majitel může před návštěvou veterináře dané místo ostříhat, ošetřit dezinfekcí a popř. aplikovat antibiotickou mast. Je vhodné zabránit psovi v dalším lízání či škrábání.
Při léčbě používáme antiseptické a antibakteriální šampony, masti s obsahem antibiotik a kortikoidů. Bohužel se v pokročilých stavech mnohdy nevyhneme celkové léčbě antibiotiky.
Dermatofytóza je kožní mykóza způsobená mikroorganismem Microsporum canis, Microsporum gypseum nebo Trichophyton mentagrophytes. Nejčastějším původcem
u psů a koček je Microsporum canis.
U psů pozorujeme zvýšený výskyt této mykózy od podzimu do jara. U koček po celý rok.
Kočky jsou považovány za hlavní zdroj této mykózy. Přenáší tuto mykózu často
bez jakýchkoliv klinických příznaků.
Pes nebo kočka se nejčastěji nakazí přímým kontaktem s nakaženým zvířetem nebo
pobytem v místech, kde se nakažené zvíře pohybovalo a zanechalo tam chlupy a
šupiny kůže se spory plísně. Tyto spory pak pronikají do kůže v místě poranění
nebo poškození ochranné bariéry kůže. Často onemocnění velmi mladá, stará,
imunosuprimovaná, podvyživená zvířata. Březí, laktující feny nebo zvířata s rakovinou
či Cushingovou chorobou. Pacienti s atopickou dermatitidou jsou predisponování
právě kvůli neustálému poškozování kůže škrábáním.
Klinicky se dermatofytóza projevuje šupinatěním, vypadáváním chlupů nebo jejich
ulamováním těsně nad povrchem kůže. Může napadnout i drápy, které se snadno lámou,
drolí a jsou velmi bolestivé.
Diagnóza se potvrzuje kultivací chlupů a kožního seškrabu.
Při léčbě se doporučuje zvíře ostříhat a léčit všechna další zvířata v domácnosti. Doporučuje se pravidelně vysávat domácnost a prát pelíšky na vysoké teploty. Spory jsou však velmi odolné a mohou vydržet při příznivých podmínkách bytu mnoho měsíců. Léčí se především topicky pomocí šamponů či sprejů zhruba ve čtyřdenních intervalech. Pokud je onemocnění pokročilé a na lokální léčbu neodpovídá používají se celková antimykotika. Existuje také očkování proti Microsporum canis, které pomáhá odstraňovat spory z prostředí a zabrání další reinfekci již uzdraveného zvířete. Výrobce udává i léčivé účinky. Léčba trvá týdny až měsíce a pokračuje dokud není kontrolní kultivace negativní. Po vyléčení nevzniká dlouhodobá přirozená imunita a zvíře se může kdykoli znovu nakazit.
Dermatofytózu řadíme mezi zoonózy čili nemoci přenosné ze zvířete na člověka.
Demodikóza je parazitární onemocnění mladých zvířat nebo zvířat se sníženou imunitou.
Způsobuje ji přemnožení parazita Demodex canis nebo-li trudníka.
Řada zkušených chovatelů již sama pozná na štěněti toto onemocnění podle typicky vypadané srsti kolem očí nebo jinde na hlavě. Toto je tzv. lokální forma a zdravé zvíře se s ní za pomoci
imunostimulačních preparátů vypořádá samo.
Malé okrsky bez srsti (alopecie) se mohou šířit dále po těle na končetiny a trup. Potom hovoříme o generalizované formě demodikózy. Ta zasluhuje naši plnou pozornost a péči. Zvíře může ztratit téměř všechnu srst a druhotná bakteriální nebo plísňová infekce způsobit vážný zánět kůže.
Častěji se s touto nemocí setkáváme u krátkosrstých a brachycefalických plemen. K přenosu trudníka dochází v ranném věku při sání mléka z těla matky. Parazit přežívá v mazových žlázách a chlupových váčcích v kůži. Mezi 3. až 10. měsícem věku se může přemnožit a vzniká lokální forma demodikózy. Ta spontánně mizí do 18 měsíců věku. Avšak u 10 % z těchto psů vzniká generalizovaná forma.
U koček je toto onemocnění vzácné. Projevuje se alopeciemi, šupinatěním kolem očí a zánětem vnějšího zvukovodu především u FIV pozitivních koček.
Diagnóza vychází z nálezu parazita v seškrabu kůže pod mikroskopem nebo z typických klinických příznaků.
Ne vždy se totiž parazit v seškrabu kůže nalezne. Vzniká tak falešně negativní nález.
Při terapii lokální formy záleží na tom, zda se již vyvinul zánět kůže s druhotnou infekcí. Podávají se celkově imunostimulační látky, vitamíny C a E, antiparazitika v podobě spot on, antibakteriální masti či bylinné přípravky a oleje. Generalizovaná forma se léčí několik týdnů až měsíců a vyžaduje silnější antiparazitika. Jinak platí stejný postup jako u lokální formy. Na fenách, u jejichž štěňat se vyvinula demodikóza, by se již nemělo chovat.